Jdi na obsah Jdi na menu
 


 Co si pamatuji (a už pamatuji dost), vždycky jsem dělala nějakou ruční práci - háčkování, pletení, vyšívání. Bylo to tak i v rodině. Neuměla jsem sedět u televize jen tak. A někdy je i lepší nevěnovat televizi plnou pozornost - rozčílit se můžu i jinde. Pak přišlo drátkování, korálkování a velký koníček byl pedig. Až jsem našla starý kufr plný zbytků vln, a protože nejsem zvylká moc vyhazovat, vznikl první medvěd, potom druhý, třetí... ,dárky pro děti známých, kde už znám jejich zájmy - vznikl kopačák, kravička, malý medvídek a trpaslíček. S narozením vnoučků se sortiment rozšířil - žabák s kruhem, trpaslíci, Hello Kitty. Některé věci jsem viděla na internetu a chtěla si je jen zkusit, jestli to zvládnu - gekon, pak paní potřebovala pro příbuznou žábu, tak vznikla žába.  Starou vlnu už jsem dávno spotřebovala, ale koníček zůstal. Je to způsob relaxace.  A tak vlnu kupuji a známí i děti mých známých jsou odsouzeni dostávat ručně vyrobené hračky z vlny. Je pravda, že zatím si nikdo nestěžoval. Uvidím, jaké poklady najdu příště a na jakáho koníčka přesedlám.